INDIVIDUÁLNÍ LEKCE: Gabča

Chcete vědět, jak probíhá individuální lekce? Tento příspěvek je hodně o mé osobě v roli lektorky. Byla jsem vyzvána k budování značky Eva Behenská a tak tedy buduji 🙂 Příběh, který píšu není sebeoslavující počin ve smyslu: „hleďte, zde jsem“. Je to velká poklona a úcta ke klientce, která mi dala důvěru – bezmeznou a to i přes vlastní bolest. I v knížce píšu, že bolest nevnímám jako něco zlého, negativního a špatného. Beru ji jako signál těla, že je třeba něco odstranit, opravit, přebudovat.

Bolest jsem tedy využila jako ukazatel směru cesty. Šly jsme po této cestě a odhalovaly odbočky, objížďky i slepé ulice. Spolu a trpělivě.

Mám ráda, když mi nová klientka přijde na doporučení klientky stávající. Hlavně proto, že moje klientky jsou báječné a rozumíme si, tedy není možné, aby jejich kamarádky byly jiné 🙂 Protože já jsem na novou klientelu náročná, klienty si opravdu vybírám. Potřebuji s nimi mít souznící napojení, abych pro ně mohla něco udělat. Většinou už po telefonu poznám, jestli nám to bude klapat 🙂

A přesně tak to bylo s Gabčou. Náš první kontakt po telefonu byl milý a příjemný, kdy jsme si domluvily termín a v rychlosti probraly, co ji aktuálně nejvíc trápí: po nehodě, která se stala v květnu 2017, ji začala bolet záda. To je taková dost standardní informace od většiny klientů: něco se přihodilo a teď mne bolí záda. Ano, pod pojem „nehoda“ se dá schovat mnoho zážitků.

Rozhodně jsem nečekala, že Gabču kopl kůň, že následovalo mnoho operací v celkové narkóze, a že přišla o velkou část lýtkového svalu pravé nohy.

Na každé první lekci dělám kompletní diagnostiku těla, která zahrnuje i podrobný křížový výslech, který mi pomáhá odhalit možné souvislosti. Dozvěděla jsem se tedy, že Gabča je velká sportovkyně, miluje běhání, dělala snad všechny pohybové aktivity a pak vyrazila na dovolenou a měla na deset měsíců o zábavu postaráno. Po všech provedených zákrocích ji zůstala velká jizva na noze, prodělané narkózy ji způsobily výpadky paměti a díky přetěžování druhé strany těla trpěla velkými bolestmi v bederním úseku zad, protože se s ní nikdo z lékařů nevěnoval kompenzačnímu cvičení. Gabča se nemohla předklonit, nedokázala pohnout pánví a bolest střílela od SI skloubení až do nohy. Naše první lekce tedy byla jako běhání v minovém poli: sem můžeme, sem ne a sem už vůbec.

Doma jsem se snažila nasimulovat si celou situaci na sobě, abych její tělo víc vnímala. Jako vždy jsem upravovala všechny pohyby Gabče přímo „na tělo“. To je kouzlo individuálních lekcí – mám maximum prostoru pro přesnou práci s tělem. Každý cvik, poloha nebo pozice je určena pouze pro dané konkrétní tělo. Druhá lekce se nesla v duchu „pokus – omyl“. Gabči tělo reagovalo báječně, akorát se nám bolest přesouvala z místa na místo a bylo dost těžké odhadnout další postup. Vzaly jsme to intuitivně a logicky. Pracujeme s aktivací nohy v místě, kde chybí sval, stabilizujeme postoj, mobilizujeme úseky, které mobilizovat jdou a kompenzujeme, kompenzujeme, kompenzujeme.

Měly jsme devátou lekci když mi Gabča řekla, že byla běhat!!! Bez problémů. Ví, co má s tělem dělat, svoje tělo už zná, poznává a respektuje a ono se jí odměnilo tím, že jí dovolilo její oblíbenou činnost. A já mám blažený pocit na těle i duši. Když si vzpomenu, že na první lekci nemohla na nohu došlápnout…ano, má to smysl! A to je to co mě na tom nejvíc baví! Tyhle příběhy s happyendem.

Choďte rovně, žijte rovně.

Eva

SEZNAMTE SE, PROSÍM, SE ZÁSADAMY OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ ZDE!