PŘÍBĚH KNIHY

Právě teď, po všech načerpaných zkušenostech s přípravou knihy, mohu s čistým svědomím napsat toto: 

NAPSAT KNIHU - TEXT - JE TO NEJMENŠÍ! 

Jak to celé začalo? Kde se vzal ten impuls, že právě JÁ můžu něco světu předat? 

Tolik let jsem sama sebe mučila a nenáviděla vlastní tělo, protože mělo jiné proporce, než mělo mít (podle názoru všech kantorů na taneční konzervatoři), až přišla chvíle, kdy to bylo buď a nebo. Buď se smířím s tím, že ze mě primabalerina nikdy nebude nebo...vlastně nebylo žádné nebo. Protože já se mám moc ráda, takže ne, žádné sebevražedné myšlenky, jak by se mohlo z úvodu zdát. Takže jsem se vzdala snu o růžových střevíčkách (po celkem šestnácti letech dřiny) a zůstala mi jen bolavá kyčel, posunutá pánev a neuvěřitelná hyperlordóza. A otázka co s tím?  

Ale tento text není příběh o mém životě, ačkoli bych na toto téma mohla napsat tak šest, možná sedm svazků. Jen tím chci naznačit, že jsem k tělu měla negativní vztah, asi jako 90% z vás. A pak jsem otěhotněla. A přibrala 23,5 kila. A pochopila, jak dokonale geniální mám tělo. Miluju ho. A ono začalo milovat mne!

Cesta ke světlu, vlastně ke Světle. Takové obyčejné vesmírné stahování.

Na radu Denisy Říha Palečkové jsem jednoho krásného dne vyrazila na čtení z energetického pole. Světla Hoření, které tímto opět děkuji, mi přečetla asi toto: "Napiš to. Bude to jednoduché, jen si to prostě stáhneš z vesmíru." Jestli jste na tom s přístupem k takovým informacím jako já, tedy dosti skeptické, pak se asi řechtáte jako kůň. Chápu to. Ale co dodat, knížka je na světe a já si jí prostě stáhla. Vždycky, když jsem si sedla k počítači, že budu psát, zapálila jsem si svíčku, kterou jsem mimochodem dostala taky od Denisy a jak svíčka hořela, já psala a psala a psala a pak mi došlo, že moje téma je nedostatečné, že chci víc. Ale sama na víc nestačím, to jsem cítila v každé buňce.

Spolupráce je legrace. Můj obrovský dík za důvěru.

Měla jsem hotové texty, ale knížka nebyla kompletní, strašně mi chyběly vědomosti a znalosti o kojení o poporodní péči, práci s poporodími zraněními, jizvami. Když vám teď napíšu, že jsem Annu Krause nikdy neviděla osobně, nebudete mi věřit. Ale je to tak! Kdysi se přihlásila na školení v Elixír studiu, které je mojí novou domovskou scénou, její přihlášku jsem vyřizovala já, ale školení jsem nevedla. Nicméně se mi zaryla do podvědomí a když jsem se zmítala v nejistotě ohledně budoucnosti mojí knihy, napadl mne nápad: potřebuju laktační poradkyni, vždyť obrovská změna po porodu je kojení! Takže jsem oslovila Aničku a klaplo to.

Chvilku jsem si myslela, že to bude stačit. Než přišla další krize: co s tělem po porodu císařským řezem? Já sama rodila svižně a hbitě, nemám žádnou jizvu. A co jizvy po nástřihu? Jak se léčí poporodní zranění? Nic z toho mne nepotkalo, jak mám psát o něčem, co neznám? Jasná volba - Denisa. Kdo jiný, než odbornice na vaginální mapování? 

Fotit či nefotit? Nakreslit!

První, kdo viděl knihu od A do Z tak, jak jsem ji poskládala z našich textů byla moje sestra Markéta a Radka, která ve svém volném čase věnovala pozornost mým gramatickým hrubkám. A mimoto se mi zmínila, že moc nechápe, co popisuju u jedné z pozic a jestli k tomu budu mít fotografickou přílohu, která by názorně vysvětlila vše nepopsatelné. A pak padlo to slovo, které posunulo knihu zase jinam: ilustrace.

Přemýšlela jsem, jak to uchopit, jestli nechat nakrestlit detailní tělo, anatomicky, takové ty bezpohlavní obrázky, nebo jen siluety, skici,...málem mi explodovala hlava. Trávila jsem hodiny u počítače a hledala ilustrátorky. Věděla jsem přesně co nechci. Nevěděla jsem vůbec nic o tom, co chci! Žádné velké nepřirozené oči, žádné infantilní výrazy, žádné nepřirozené končetiny. A jednou v noci jsem si sedla na posteli a bylo mi to jasné! Betka! Holka, kterou znám od dětství, její maminka Iva mi šila šaty pro všechny moje životní události, s jejím bráchou Erikem jsem tancovala, prostě jasné znamení. 

Až uvidíte ilustrace v knížce, pochopíte co myslím tím, když píšu, že je geniální v zachycení nejen pozic, ale atmosféry. Měla ode mne zadádní jak pro Chytrou Horákyni a k dispozici na mobil focené fotky, kdy po mě stále lezla moje milovaná holčička. A ona to vzala, pochopila, nakreslila na první dobrou a já padla na zadek.

Tiskni a stikni. Zuby.

Dost brzy mi došlo, že vydavatelství nebude můj šálek ranní kávy. Takže samonáklad. No, nazdar. Začala jsem přemýšlet, který z mých párových orgánů prodám jako první. Tady mi ohromně pomohl e-book Alice Kirš o tom, jak naspat vlastní knihu a tisknout ji na své náklady, hlavně praktické informace o vazbách, ISBN kódu, materiálu a doporučení na spolehlivé partnery. Takže jsem se začala orientovat v pojmech jako V2 x V8, gramáž papíru, laminace atakdále. Ano, pevná vazba vzala za své ve chvíli, když konečná kalkulace, při malém nákladu, měla 5 nul. 

A zjevila se Gábi. Tedy, ona se nezjevila, kontakt na ní mi dal můj drahý, ale ve chvílích temného zoufání, že se mi po jedné ledvině bude stýskat, to bylo jako zázrak, to mi věřte. A Gábi svou ženskou silou přesvědčila svého úžasného muže z Ottovky, že není lepší věc na světě, než mě podpořit. 

 Světe div se! Napsala jsem knihu!

Když jsem začala zařizovat věci okolo tisku, došlo mi, že to fakt dělám. Fakt vydávám knihu. A velmi brzy ji budu držet v rukou. Hm, a co dál? Bude někoho zajímat? Koupí si jí někdo? Bude bavit? Bude pomáhat? Bude plnit své poslání?

Určitě!

Protože při tom ohromném množství nádherné energie, co do ní vložili nejen ti zainteresovaní, ale všichni, co o ní jen slyšely, je jasné, že všechno klapne!

Ještě je přede mnou hora věcí, které je třeba zařídit, poslat, opravit, zaplatit, naprogramovat, třeba jako tento web, ale to už je sladká tečka. Zde se opět s vděčností odkážu na Alici Kirš, MioWeb a fakturační systém Fapi, protože pracovat na webu s těmito pomocníky je radost. Opět se mi potvrdilo, že vše je pouze a jen o správně nastaveném systému 🙂 

Každý den můžu mít web úplně jiný a přitom k tomu nepotřebuji nikoho jiného než sebe samu. 

Závěrem.

Na konci knihy děkuji všem a za vše, ale bez Olgy Huspekové, majitelky Elixír studia, by se mi můj záměr a sen napsat knihu nikdy nepovedl.